Příručka zpracovaná Hasičským záchranným sborem Jihomoravského kraje k přípravě na různá nebezpečí, která Vás mohou v životě potkat.

Jak v krizi nehladovět ...

Politici a "main-stream" ekonomové stále blouzní o růstu - volby se totiž vyhrávají slibováním ráje na zemi, ne varováním před tím, kam svět skutečně spěje, a opatřeními, která by země připravily na novou realitu. Stoupá však počet lidí, kteří si uvědomují, že směřujeme do dlouhé ekonomické krize, jíž se bez zásadní systémové změny nelze vyhnout. Kdyby existovali osvícení politici, přijali by opatření, která by zmírnila její sociální důsledky. Například by chudým pronajali státní půdu a na zahrádky a sady, o překot by se tu zateplovaly nemocnice, školy, domy. Ale v silách politiků není zastavit trend, mohou ho jen oddalovat. Státy uskuteční další vlnu tištění nových peněz, čímž jen oddálí kolaps o několik měsíců.

Rád bych se mýlil - ale jak jsem psal dříve "Štěstí přeje připraveným ... - a tak reprodukuji článek Juraje Mesíka :

Po nedávném rozhovoru o krizi a jejích důsledcích pro náš život zveřejněném v týdeníku Život se na mě obrátilo několik čtenářů s otázkou, jak mají dělat zásoby potravin. Asi lepší než odpovídat každému zvlášť je napsat na toto téma článek, o což se tímto pokouším.

V první řadě musím jasně říci, že není mým zájmem nikoho přesvědčovat, aby věřil mému odhadu dalšího vývoje a aby jednal tak, jak si já myslím, že je rozumné jednat. Každý má vlastní hlavu a schopnost analyzovat data a každý z nás nese vlastní díl odpovědnosti za sebe, své blízké a komunitu. Moje slova jsou určeny pro ty, kteří zvažováním o dostupných faktech sami dospěli k závěru, že rizika dalšího vývoje jsou tak vysoké, že postupy na které jsme si jako jednotlivci a společnost zvykli za uplynulé půlstoletí již nejsou přiměřené a dostatečné.

Adaptace na změněnou budoucnost bude nevyhnutelně komplexní, ale potravinová bezpečnost bude její významnou součástí. V dějinách to tak vždy bylo, jen zkušenost posledních dvou - tří generací s vždy plnými obchody v Evropě, Severní Americe av pár dalších oblastech světa tuto historickou skutečnost potlačila. V Evropě, USA a jinde v bohatém světě je dnes velká většina městského obyvatelstva, ale i značná část venkova, zcela závislá na nepřetržitém plynulém zásobování potravinami. Akumulovat zásoby tak, aby rodina přežila zimu, byla v mírném podnebném pásmu ta nejzákladnější zásada a nezbytnost po celá tisíciletí: chovat se jinak - co je dnes standard - je jen velmi současný fenomén. Je možný jen za předpokladu plynulého fungování bankovního systému, zásobování pohonnými hmotami a energiemi, dopravy, distribuce a některých dalších subsystémů. Stabilita a funkčnost tohoto komplexu je tak silná, jak je její nejslabší článek - kdo má chuť a zájem hlouběji pochopit zranitelnost globálního finančního systému a dodavatelských řetězců fungujících na doraz ve velmi efektivním ale také velmi zranitelném systému "just-in-time-delivery", má možnost začíst se například do čerstvé studie Davida Korowicza z FEASTA : http://www.feasta.org/2012/06/17/trade-off-financial-system-supply-chain-cross-contagion-a-study-in-global-systemic-collapse/

Pokud se tento komplexní systém naruší, zastaví nebo zhroutí, budou obchody s potravinami prázdné během hodin, maximálně pár dní. V USA jsem takové situace zažil několikrát, když lidé před avizovaným příchodem hurikánů velké supermarkety s potravinami doslova vybílili. Po hurikánech se zásobování vždy poměrně rychle obnovilo, protože do zasaženého území začali brzy po přechodu bouřky proudit energie, paliva a zásoby z okolí. V případě systémového kolapsu se to ale nestane tak brzy. Pokud by stav kolapsu trval více než jeden-dva týdny, byla by část z napáchaných škod nevratná.

Mnoho rodin dnes nemá doma skoro žádné zásoby potravin - sám jsem kdysi patřil k takovým lidem. Pokud se vyprázdní obchody, tito lidé pocítí hlad během pár dní. Dospělý a dostatečně živený člověk může vydržet o hladu v závislosti na nutného výdeje energie, teploty prostředí a zásob tuku a svalů i několik týdnů, ale nemocní, staří a děti jsou mnohem zranitelnější. Stará moudrost říká, že od chaosu dělí civilizaci jen sedm (nebo devět?) jídel. Nemám to ověřené, ale nedávno jsem kdesi četl, že Švýcarsko, jedna z nejstabilnějších a nejbohatších zemí světa, prý má zákon, který občanům ukládá mít doma zásoby potravin alespoň na týden nebo dva.

Jeden důvod pro vytváření zásob potravin je tedy riziko systémového kolapsu zásobování, od kterého všichni závislí. Jako je takový kolaps pravděpodobný si netroufám Odhadněte, teoreticky i prakticky je však možný.

Druhý důvod, proč se někdo může rozhodnout začít si doma vytvářet zásoby potravin, je jednoduchá finanční úvaha: dnes je to mnohem efektivnější způsob spoření, jak držet peníze v bankách, kde vám na ně dnes dají dvouprocentní nebo tříprocentní úrok, možná ani ten. S rostoucí populací, rostoucí cenou ropy a paliv as sklizních klesajícími v důsledku globálního oteplování a klimatických extrémů považuji za prakticky jisté, že cena potravin poroste rychleji než o 3% ročně. Mohu se mýlit, ale osobně se domnívám, že ceny potravin porostou mnohem rychleji. Ruská tepelná vlna v létě 2010 a neúroda, kterou způsobila (pokles sklizně pšenice v Rusku z 90 na 60 milionů tun) přispěla k tomu, že globální ceny potravin stouply během pár měsíců o zhruba 40%. Horké léto 2012 sníží úrodu nejen na malém Slovensku, ale i v USA a Rusku, ve dvou zemích, které mají z hlediska světových cen potravin zásadní význam. Existují velmi pádné důvody předpokládat, že další léta a neúrody mohou být ještě mnohem horší.

Pokud mám tedy držet úspory řekněme ve výši 1 000 eur v bance na účtu, nebo alespoň za část z nich nakoupit zásoby trvanlivých potravin, z hlediska efektivnosti investice je "b)" správná odpověď. Takto investované prostředky plní navíc i roli pojistky pro případ, že by se věci vyvíjely opravdu špatně a došlo by ať už ke globálnímu finančnímu kolapsu, nebo k výrazné inflaci a devalvaci hodnoty eura, krachu banky kde máte uloženy peníze pokud podobným ne nerealistickým - v případě inflace dokonce nezbytným - procesem.

Takže jako zásoby potravin vytvářet? Vaše babička může být v této oblasti větší expert než jsem já, ale dovolte mi podělit se s vámi o moje omezené zkušenosti. Všechny tipy od zkušenějších uvítám.

V první řadě začněte dnes a dělejte to postupně - nedělejte paniku. Platí zde, že je lepší začít o rok dříve, než o den později. Když do podzimu každý týden uděláte jeden - dva větší nákupy do zásob, měli byste být před zimou v trochu lepší pozici na zvládání případné mimořádné situace. Rozložení nákupů v čase vám také dává možnost vystihnout různé slevy v obchodech, což u méně majetných lidí není bezvýznamné.

Kupujte potraviny s dlouhou záruční dobou - každý výrobek ji má povinně uvedenou.

Založte si databázi co máte - co, kolik, v jakých baleních, jaká je uvedena záruční doba, kde máte co uloženy. Umožní vám to konzumovat nebo darovat potraviny dříve, než vyprší jejich expirační doba. Je ale dobře vědět i to, že skutečná trvanlivost dobře uskladněných (v suchu, chládku, tmě) konzerv nebo jedlých olejů může být o roky delší než je uváděna na obalu, takže pokud by šlo opravdu do tuhého, mnohé produkty mohou být konzumovatelné mnohem déle jako je na nich napsáno. Je to cosi jako bezpečnostní koeficient.

Všímejte si uváděného složení výrobků. Pokud nejste vegetarián / ka a kupujete jako zdroj bílkovin a tuků i masové konzervy, v některých je skutečný obsah masa 10%, v jiných 50% nebo i více. Podobně vás může při nákupu olejů zajímat obsah polynenasycených mastných kyselin atd..

Co nakupovat? To samozřejmě záleží od vašich osobních preferencí a od složení rodiny: pokud například vaše děti denně vypijí 2 litry mléka a vy je od toho neplánujete odvychovať, pak potřebujete adekvátní zásobu mléka - na měsíc to znamená buď 5 kartonů (po 12 litrech) trvanlivého mléka, nebo adekvátní množství kondenzovaného. V zásadě ale v zásobách potřebujete mít směs sacharidů, bílkovin a tuků. Pokud je dokážete obohatit o vitamíny, stopové prvky a další důležité složky potravy, je to bonus - lepší cesta k nim ale může být pěstování zeleniny a ovoce na zahrádkách, ve sklenících, na balkónech nebo přímo v bytech.

Správné složení zásob potravin je věda a umění, která má dlouhou historii. Během kolonizace Západu USA v polovině 19. století například táhli osadníci na vozech tažených koňmi po trase zvané Oregon trail. Putování po 2 000 mil dlouhé Oregon trail trvalo kolem 6 měsíců a na každou dospělou osobu se doporučovali takové zásoby. Na Oregon trail se ale dalo leccos ulovit nebo vyměnit s Indiány, proto je zajímavé podívat se na zlatou horečku na Aljašce, slavný Klondike, kde takové možnosti byly omezené. Zlatokopem cestujícím na sklonku 19. století na Klondike byly doporučeny takové zásoby, aby byl každý jednotlivec jeden rok zcela soběstačný. Zde je seznam pro inspiraci. Berte tyto seznamy jen jako malý výlet do historie. V našem případě je situace v mnoha směrech odlišná a jednodušší. Uvažujeme spíše o statických zásobách, jako o putování na rozpálených vozech nebo mrznoucích saních, náš energetický výdej je mnohem nižší, metody skladování a konzervace mnohem modernější - před érou plastů byly například možnosti na vodotěsné a vzduchotěsné skladování potravin velmi omezené.

Na základě vlastních analýz jeden z mých přátel který si nepřeje být jmenován vypracoval takový doporučený seznam. Sám upozorňuje, že nejde o nutričně zcela balancovala výživu - jak říká samotný název tabulky, jde o nouzový režim, který by bylo během vegetační sezóny třeba doplňovat zeleninou a ovocem jako zdrojem vitamínů a dalších mikronutrientů. Údaj za rok vám dá rychlé orientační číslo kolik čeho zhruba potřebujete pro průměrnou čtyřčlennou rodinu na tři měsíce.

Všimněte si například, že jako jednotku luštěniny počítá 200 gramovou konzervu - mnoho druhů fazolí, hrášku nebo čočky je ale na trhu cca 400 gramových baleních. Podobně je to s kondenzovaným mlékem, ať už slazeným, nebo neslazeným.

Tento základní seznam si můžete zpestřit podle vlastního uvážení o některé další dlouhodobě skladovatelné potraviny jako jsou tvrdé bezvaječné těstoviny (špagety, kolínka, tarhoňou atd..) Nebo poživatiny, bez kterých se sice žít dá, ale zpříjemňují nám život, dají se dostatečně dlouho skladovat a rádi bychom si je alespoň svátečně nebo s přáteli dopřáli i když bude horší. Takové jsou například káva (zrnková i instantní) či kakao.

Zmíněný přítel připisuje velkou cenu soli: člověk ji běžně nemusí velmi používat přímo, protože je již obsažena v mnoha polotovarech, které používáme. V budoucnu je nemusíme mít k dispozici a naopak potřeba soli v horkých letách bude stoupat. Pár kilo soli v zásobách se opravdu mohou hodit. Navíc je to důležitý konzervační přípravek.

Na závěr mi dovolte jednu poznámku na téma morálnosti či amorálnosti zásobování se potravinami. Nedávno mi jedna budoucí maminka v diskusi naznačila cosi v tom duchu, že dělat zásoby je vlastně amorální a sobecké a obalila to do otázky "a co budete dělat, když k vám přijde matka s hladovými dětmi a bude od vás ptát jídlo?" Již žádalo jen dodat "ty svině vypočítavá" ...

Odpověď je v principu jednoduchá: pokud taková situace nastane, budete se rozhodovat, budete vystaveni morální dilematu a buď se rozhodnete ubrat vlastním dětem a dát cizím, nebo ne, a možná budete dále žít s otázkami nebo výčitkami svědomí. Tvářit se ale, že ten amorální je v tomto kontextu ten, kdo se na krizi připravoval a morální vítěz je ten, kdo na svou rodinu kašlal, neboť ani v televizních zprávách, ani ve Zemědělcům, ani v Paradise Islandu, ani v jiné "show "mu to ty silikonové loutky neřekli, je zcela scestné.

Tím, že budete mít v době případné potravinové krize zásoby, nebudete přispívat k panice a chaosu když vypuknou. Nebudete nuceni soutěžit o zbytky dostupného jídla se najednou vyděšenými spoluobčany obléhajícimi obchody. Nebudete konkurovat oné hladové matce s hladovými dětmi tím, že po té ulici budete se svými dětmi bloudit i vy. Naopak, budete mít dokonce možnost pomoci jí. Zda ji využijete, nebo ne, bude záležet na kontextu a mnoha zvažování - není ale absolutně nic morálního na tom, být nepřipravení.

To, že většina lidí bude na takovou situaci nepřipravená bude špatné, ale není v silách jednotlivce plošně to změnit. Tomu by mohla napomoci, tak jako ve Švýcarsku, zorientovaná vláda - ale kde může dezorientovaný národ vzít zorientovanou vládu?

Čím více lidí a čím solidněji bude připraveno, tím větší šanci na překonání takové krize bude mít i celá společnost.

A už opravdu na závěr: bez větší míry soběstačnosti v pěstování potravin od úrovně domácnosti to pro většinu lidí opravdu dlouhodobě nepůjde. Čím dříve začnete něco sami pěstovat - třeba rajčata nebo špenát v květináčích - tím lépe pro všechny.